Doyle Brunson vzpomíná na staré časy

Doyle Brunson

Na portálu DoyleBrunson.com vyšel nejnovější blog od pokerové legendy Doyle Brunsona. Doyle v něm vzpomíná na staré dávné časy, respektive na to, jak byl poprvé oloupen. Protože je blog velice zajímavý, přinášíme vám překlad:

Na příběhy "z dávných časů" se mě ptá neustále někdo. Většinou se mě lidé ptají na historky, kdy jsem byl oloupen. Celkem jsem byl přepaden pětkrát, takže z toho uděláme pět blogů.

Roku 1957, ve věku 24 let, jsem byl čerstvým pokerovým profíkem. Hrál jsem tenkrát ve Fort Worthu, v Texasu, na ulici s názvem Exchange Avenue. Exchange byla ulicí vedoucí do doků a byla místem takového násilí, které si ani nedokážete představit. Hrál jsem zde asi tři roky, teprve poté jsem začal kvůli pokeru cestovat na jih. Sám osobně jsem tam viděl zemřít pět lidí, ale slyšel o mnoha dalších vraždách.

Noci, o které vám chci nyní vyprávět, jsme hráli vzadu za bazénem. Najednou se rozrazily dveře a do místnosti vpadli čtyři policajti v uniformách a se zbraněmi. Snažili jsme se chránit před loupežemi, takže u nás vždy seděl člověk s brokovnicí, který nás hlídal. Jak ale spatřil čtyři policajty, tak zbraň zahodil. Byli jsme zvyklí na to, že nás občas zatknou, odvezou na stanici, my zaplatíme pokutu za hraní a zase nás pustí. Bylo to prostě riziko spojené s hraním pokeru, nicméně když nám ti policajti začali zabavovat peníze a prohledávat nás kvůli dalším penězům, tak nám došlo, že se ve skutečnosti jedná o přepadení.

Můj tehdá nejlepší přítel Sailor Roberts byl když se rozzlobil neuvěřitelné zvíře. Nestávalo se tak často, ale když už, tak opravdu běsnil. Sailor se tenkrát rozběsnil, začal je proklínat a odmítat jim dát své peníze. Snažili jsme se ho trochu uklidnit, ale než se nám to mohlo povést, tak k němu přistoupil jeden ze zlodějů a pistolí ho praštil do hlavy, přičemž mu vyrazil jeden zub. Od té chvíle se nikdo z nás nepokusil bránit své peníze. Lupiči prchli a my už o nich nikdy neslyšeli. Víte, ono se tohle občas na Exchange Avenue stávalo, ale nikdy se to nedostalo na policii. Brali jsme to prostě jako cenu za náš životní styl.

Teď to vypadá, že se cash games ve Vegas začíná probouzet k životu. I když jsou zatím limity nižší než před Černým pátkem, tak se každý den najde víc a víc hráčů, kteří si přijdou zahrát na mid-stakes. Pokud by nebyly hry jako je Badeucy a Badacey, které většina z nich stejně nikdy nehrála, tak bychom obrali daleko více turistů, kteří milují poker, ale nechtějí hrát vyšší stakes.

Tudíž se teď musím odmlčet a zamířím do kasína. Jsem tam každý den cca 7-10 hodin, což je trochu obtížné vzhledem k mému věku, ale jak mi můj táta říkal, "kuj železo, dokud je žhavé".

May the flop be with you!

Doyle Brunson

Originál najdete na DoyleBrunson.com

VÍCE PŘÍBĚHŮ

Další hráči

Co si myslíte?