Phil Galfond: Sbohem roku 2011, Americe i všemu špatnému

Phil Galfond

Každý z nás se loučil s rokem 2011 po svém. Spousta z nás však k tomu využila způsob psaný, tedy blog. Jedním z těch, kteří se rozhodli svůj rok 2011 shrnout po svém, je i online hvězda Phil Galfond. Blog je velice zajímavý a tak jsme se jej pro vás rozhodli přeložit.

Ahoj všichni,

Je tu konečně rok 2012! Jen tak mimochodem, je jednodušší napsat “2012” pokud to v duchu čtete jako “dvacet-dvanáct” než “dva-tisíce-dvanáct”. Vždycky totiž píšu “20012” a pak to musím opravovat (když se nad tím tak zamyslím, tak i teď jsem to zkazil).

2011 byl jednoznačně tím nejhorším rokem v mém životě a to jak po profesní stránce, tak po osobní stránce (náhoda? to dost pochybuji), takže mám fakt radost, že už končí a my se posouváme dál. Rok to byl obtížný pro všechny online pokerové hráče, ať už pro ty, kteří se pokerem živí, tak pro ty, kteří hrají jen pro zábavu. Jsem dost naštvaný, že jsem musel opustit svůj domov, přátele a zemi jenom proto, abych mohl dál pracovat. Když si ještě představím tu spoustu hráčů pokeru, kteří nemají tu možnost jako já, tak je mi ještě hůř. Ti, kteří kvůli rodinám nemohou přesídlit, kteří si nevydělají tolik, aby mohli splácet dvě hypotéky, cestovat pořád sem a tam, ti jenž měli poker jenom na part-time ke škole či zaměstnání. Všichni tito lidé přišli kompletně o online poker.

Nevím toho víc než vy ostatní, nevím jak se věci ohledně online pokeru v USA budou i nadále vyvíjet, ale doufám, že dobře. Dává přece logiku, že zlegalizovat a zregulovat je win-win-win situace pro Ameriku (alespoň dle mého názoru).

Po Černém Pátku jsem opustil New York a přestěhoval se do Vegas. Normálně tam odlétám před začátkem WSOP. Před rokem jsem si tam pronajal dům a bylo to super. Když to srovnám s předchozími roky, kdy jsem bydlel v hotelích a domech se spoustou (skvělých) kluků, tak jsem si konečně mohl užít toho, že jsem byl sám. To je pro mě strašně důležité, pro mé zdraví a duševní pohodu. To je taky ten důvod, proč necestuji na EPT, WPT, NAPT, WSOPE a další okružky.

Někteří lidé milují cestování. Vytáčí je dělat každý den to samé a nemohou se dočkat každého dalšího dobrodružství. Mezi takový typ lidí prostě nepatřím. Probouzet se ve stejné posteli, sedět u stejného stolu a chodit na nákup do stejného obchodu ... to potřebuji.

Poté, co jsem opustil svůj domov v NYC a svoji denní rutinu, učil jsem se na život ve Vegas a zabíhal jsem se tam. To léto bylo, ani nevím, asi fajn. Něco málo jsem vyhrál v cash games, ale ne tolik, kolik bych měl, když vezmeme v potaz to, jak dobré ty session byly a jak moc jsem hrál. Za toto léto jsem odehrál víc hand naživo, než ve svém celém životě. Zkoušel jsem také i turnaje, ale bez úspěchu (nevadí).

Na konci WSOP jsem s přáteli odletěl z Vegas do Vancouveru. Nový domov, opět nová denní rutina. (Najednou jsem měl tři domovy ... wtf). Po pěti měsících (a to jsem byl častokrát mimo město) jsem se zde konečně začal cítit dobře a zvykl si. Fakt se mi tohle město líbí. Vancouver má spoustu skvělých věcí jako NYC, ale lidé jsou přátelštější, ulice čistější, je tu více přírody a lepší počasí. Jasně, hodně tu prší, ale mně déšť vůbec nevadí. Vlastně považuji Vancouver za mé oblíbené město, ve kterém trávit čas. (Vlastně se mi až dosud vše v Kanadě líbilo).



Když jsem se sem přestěhoval, znal jsem tu pouze pár lidí a to hlavně lidi z pokeru. Rozhodl jsem se z toho udělat business výlet, hrát hodně, zamakat na hře a zkusit žít zdravěji. Dokonce jsem začal ve svém volném čase psát (když se to tak vezme, tak všechen můj čas je vlastně volný čas). Od srpna jsem odehrál cca 200k hand ... to je docela šílenost od člověka, co odehraje ročně pod 50k hand. Dost jsem to crushoval, ale v pozdější fázi mě dostihla variance. I tak jsem ale pyšný na to, jak produktivní jsem byl.

Online high stakes akce zmizela spolu s FTP, takže jsem se musel přesunout na 25/50 a 50/100. Jasně, občas si dám 100/200 a 200/400 8-game a někdy i 500/1k limit games, ale povětšinou to jsou nižší limity. Docela se mi to i líbí. Najednou jak mám roll, tak se nemusím tolik stresovat jako dřív. (Čekat týden na dobrou 500/1k PLO a pak hrát na dvou stolech, to je strašný)

Díky tomu všemu jsem poker zase začal mít rád. Skoro každý den se budím a těším se na poker. Jdu ke svému počítači a modlím se, aby běželo alespoň 6 stolů ... 3 stoly jsou na mě strašně moc málo. Někteří z vás by to možná nazvali závislostí na gamblingu, ale já rád předstírám, že je to pouze dobrá pracovní morálka.

Jelikož mám v pohodě roll na všechny nižší stakes, tak neexistuje PLO akce, do které bych nešel. Vždycky jsem chtěl hrát proti každému, kdo přijde a jelikož miluji HU PLO a mám rád výzvy, tak je to ideální. V minulosti, na $200/400+, jsem si nemohl dovolit hrát všechno co chci, protože riziko downswingu bylo až moc vysoké. Na 25/50 nebo 50/100 si můžu dovolit hrát s kýmkoliv, kdo projeví zájem.

Další pěknou věcí je to, že můj hrací čas již neovlivňuje nabídka her. Žádná hra není natolik dobrá, abych si nemohl dovolit ji vypnout a jít spát a žádná hra není tak špatná, že bych musel jít sit out. Můžu hrát kdykoliv chci, což vede ke šťastnějšímu a zdravějšímu životnímu stylu. A i když se vrátí zpátky ta high stakes akce, kterou jsem hrával, tak se budu snažit si udržet i nadále svůj životní styl a to i za cenu ztráty peněz.

Z důvodu nedostatku akce na PLO jsem hrál proti spoustě regularům na 500/1k 2-7 triple draw. Ani zdaleka nejsem tak dobrý jako v PLO, ale ta hra se mi fakt líbí. Kdybych mohl, tak to hraji každý den, nicméně pro tuto chvíli to je pouze oogee, kdo sedí a čeká na protihráče a i když už jsem proti němu zkoušel hrát mnohokrát, tak on je prostě o několik tříd jinde. Brzy dám jemu (a i ostatním) další pokus (pro srandu a jako trénink), ale nejdříve se musím dostat z downswingu. Opravdu se cítím na to, že bych se s nimi mohl koncem roku měřit.

I když miluji Vancouver a poker, tak se mi zdá, že můj život je poslední dobou jen o tom samém. Chybí mi přátelé z NYC (a z ostatních míst) a to hodněěěěěěěěěěěěě. Možná se pokusím najít přátelé tady ve Vancouveru (nepokerové přátele), protože je dle mě důležité na chvilku od pokeru vypadnout. To se sice snáze říká, než dělá, ale .... ne že bych u svého počítače narazil na spousty zajímavých lidí.

No, tak tohle byl můj život od dubna. Trochu se mi to protáhlo než jsem původně zamýšlel, takže díky všem, co jste mě neopustili.

Moc se těším na zbytek roku 2012. Budu hrát strašně moc a o všem vás budu informovat. Ještě toho mám hodně na srdci, ale tak nechci z toho tady udělat román. Pokud se chcete na něco zeptat, nebo mi něco napsat, nechte dole komentář. Budu se snažit na vše odpovědět (i když to tam plníte solidně rychle! Díky kluci).

Opatrujte se.

-Phil

Originál blogu i s diskusí najdete na www.philgalfond.com.

VÍCE PŘÍBĚHŮ

Podobné turnaje

Další hráči

Co si myslíte?