WSOP 2017 Now Live

Milionová sázka: Jak jsme se vsadili

  • HaseebHaseeb
Milionová sázka: Jak jsme se vsadili 0001

Před pár dny otřásla pokerovým světem informace o šílené sázce pokerového profíka Ashtona Griffina. Ten se vsadil o to, že za 24 hodin uběhne 70 mil. A nehrálo se o málo. Díky tomuto zdraví nebezpečnému šílenství si Griffin připsal $300,000. O celé této akci se rozhodl povyprávět Griffinův kamarád Haseeb Qureshi, který tuto sázku přijal. No a protože se jedná o velice zajímavý a emotivní příběh, tak jsem se ho pro vás neznalce angličtiny rozhodla přeložit. Originální blog v angličtině najdete na CardRunners.com.

Právě sedím ve svém autě na odpočívadle někde uprostřed Floridy. Sedadlo jsem si položil, abych si mohl trochu odpočinout, ale nemůžu. Všechny moje věci jsou sbaleny na zadních sedadlech a v kufru. Kapky deště dopadají na přední sklo a vytvářejí zajímavé stíny na mých rukou. Jsem strašně unavený, ale nemůžu usnout. Ani nevím kolik je hodin. Možná jedenáct, možná půlnoc? V posledních pár dnech jsem neměl moc dobrý spánek. Posledních pár dní, bylo totiž hodně těžkých.

Ani nevím jak tohle napsat. Nevím, jaký příběh vám chci vlastně vyprávět, či pro koho toto píši. Pouze vím, že potřebuji vyjádřit to, co se odehrává uvniř mé osoby. Potřebuji ze sebe dostat to, čím jsem si prošel.

Všechno to začalo někdy v loňském roce. Dal jsem si hodně dlouhou pauzu od pokeru; nehrál jsem celých devět měsíců. Soustředil jsem se pouze na svůj osobní život, na to abych se dostal do pohody a to jak psychické, tak fyzické. Hlavně jsem se však držel hodně daleko od pokeru. Samozřejmě jsem se chtěl vrátit zpět do hry, ale nešlo by to. Neměl jsem ten potřebný drive.

Když jsem poprvé přijel do Vegas, bylo mi dvacet (červenec 2010). Potkal jsem spousty hráčů, které jsem znal pouze z online sféry, no a jedním z nich byl i Jungleman. Zjistil jsem, že toho máme oba dva dosti společného a že on opravdu obdivuje moji hru. Začali jsme spolu pařit, trávit čas a později se dohodli na tom, že bychom mohli spolu bydlet. V říjnu jsme se dohodli na přestěhování do San Diega a pozvali jsme i Ashtona, o kterém jsme oba věděli, že by do toho šel s námi. V té době chodil do školy a věnoval se zápasení, takže nemohl opustit Orlando, nicméně nabídka se mu tak zamlouvala, že nás oba pozval do Orlanda, abychom bydleli s ním. Vypadalo to jako hodně dobrý nápad. Všichni jsme byli mladí a hodně dobří pokeroví hráči.

A tak se i stalo. Jungleman a já jsme se přestěhovali do Orlanda. Všichni tři jsme trávili většinu času spolu – hráli jsme poker, uživali si ve městě, byli mladí a hloupí. Byla to pro mě nesmírně dobrá zkušenost, možnost jak naskočit zpět do rozjetého vlaku pokeru, jak se něco nového přiučit od těchto dvou profíků. Pomohlo mi to zažehnout tolik potřebný plamínek vášně pro hru a znovu začít hrát. Byl jsem starší než oni dva. A oba dva, jak Ashton, tak Jungleman, mě respektovali. Říkali mi „taťka méďa“. A já se o ně staral.

Byl to mezi námi hodně zajímavý vztah. Nicméně to, co vám chci vyprávět, začalo teprve před pár dny.

Doug, zvaný WGRider, se za námi na týden zastavil. Jungle měl být zpět z Austrálie, ale nakonec se mu to trochu protáhlo, takže se s Dougem nepotkal. Takže jsme byli doma pouze já, Doug a Ashton.

Ashton nám koupil lístky na Magic-Heat na čtvrteční večer. Já jsem nešel, protože mi nebylo dvakrát nejlíp. Takže šli spolu s Dougem a s pár dalšími přáteli.

Byla to solidní jízda. Hodně alkoholu, no a jak hra skončila, tak si to zamířili na koncert do House of Blues. Doug mi později převyprávěl, co se stalo: šel na bar koupit pár drinků. Ashton přišel za ním a řekl: „Hele nedělej si s tím starosti, já ty drinky koupím, je to v pohodě.“

Doug na to: „Ne, nestarej se o to. Už jsi koupil lístky na hru, takže já obstarám pití.“

„Dobře, tak díky … víš … není mi poslední dobou moc dobře.“ řekl Ashton.

Doug se na něj podíval a Ashton pokračoval: „Cítím úzkost a depresi. Už si ani nepamatuji, kdy jsem byl naposled šťastný.“ Doug ho poslouchal a úplně přestal vnímat koncert, na kterém byli.

„Hele chlape, pokud potřebuješ pomoct, tak věz, že jsme tu všichni pro tebe a moc rádi ti pomůžem. Pokud se chceš dát dohromady, tak musíš přestat se sázením, přestat dělat blbosti a soustředit se pouze na poker, školu a zdraví. Dokážeš to, my všichni víme, že to dokážeš.“

Ashton se na něj usmál. „Jo, máš pravdu. Já to dokážu. Můžu se změnit.“ Později té noci se Ashton vypařil s nějakou holkou a Doug s Ashtonovou sestrou odjeli z koncertu sami domů.

Já jsem tu noc měl hodně velký problém usnout. Většinou jsem první ze všech, kdo je ráno na nohou, ale tentokrát jsem byl vzhůru ještě dřív. Dal jsem si snídani a kolem 11 jsem zašel za klukama do obýváku. Doug seděl na gauči a hrál poker, Ashton seděl u svého počítače. Ashton se vrátil domů před pěti, možná šesti hodinami a spal tak maximálně čtyři. Předchozí noc to však s alkoholem trochu přehnal. Na Skypu měl Justina Smithe.

Doug a já jsme na něj koukali, jak si domlouvá další sázku. Po včerejší noci, po pouhých čtyřeh hodinách spánku, se snažil domluvit sázku s Justinem o to, zdali dokáže uběhnout 70 mil za jeden den. Justin váhal, jestli to má přijmout a čím více Justin váhal, tím lepší nabídku mu Ashton dával.

„1-1.“ „Ne, ne, ne, …“ odpověděl Justin. „Okay, 2-1.“ „Ne…“ „Okay, 3-1 … 3.5-1, ale pouze proto, že jsi můj přítel.“ Po tomhle jsme se na sebe s Dougem podívali stylem – tohle hodlá fakt udělat? Ashton se na mě podíval a řekl „Haseebe, 3-1 zní férově, ne? Vzal bys to 3-1?“ Nevěřícně jsem na něj koukal, podíval se na Douga, a odpověděl: „Jo, 3-1 zní fér.“ Ashton se podíval zpět na monitor a řekl: „Hele chlape, já si chci fakt zaběhat … 5.5-1.“ Justin mu na to řekl: „Jdu spát“ a zavěsil. Ashton byl viditelně zklamaný.

Pak se podíval na mě a řekl: „Takže to bereš, že jo?“ A já na to: „Hele vole, nejsem si jistej, že je tohle dobrej nápad.“

„Hele, já tohle prostě udělám. Dokážu zaběhnout 70 mil bez problému. Znám svý tělo.“ Pořád jsme to probírali a zeptali jsme se ho, kolik kdy nejvíc zaběhl. Řekl nám, že na jeden zátah nejvíc dokázal 22 mil. Ashton je sportovní typ; jako zápasník patří mezi ty lepší, na střední škole běhal a před pár dny si zaběhl 13 mil. Je v neskutečně dobrý kondici. Ale nikdy v životě nezaběhl maratón. Podíval se na mě a řekl: „Kolik nejvíc jsi ochotný vsadit?“ A já asi minutu přemýšlel.

Koukal jsem se na něj a přemýšlel … Už jsem v takový situaci byl. Už jsem hodněkrát viděl Ashtona vsázet se o pěkně šílený věci. Viděl jsem ho se zapálit a dělat tolik blbostí, kdy hodněkrát sázel na něco, co mu může ublížit. Pokaždé jsem se vyhýbal účasti a nezasahoval jsem. Dělá spousty kravin a blbne z toho. Znám Ashtona spousty let a viděl jsem spousty jeho pádů. Hodněkrát jsem se ho snažil zastavit, radit mu, vytáhnout ho z bryndy, ale nakonec se dostal tam, kde byl.

Uvědomil jsem si, že ho nedokážu zastavit od těhle blbostí. Věděl jsem, že ať udělám co udělám, tak tuhle sázku zkusí. Znám ho, vím jak špatně mu je, v jaký úzkosti se drží, vidím to v jeho očích a cítím to odhodlání v jeho hlase. Myslel jsem si, že neexistuje způsob, kterým by dokázal uběhnout 70 mil. Jak jsem to viděl, tak chtěl vyhodit spousty peněz do větru. Nedokázal jsem mu pomoci ani ho zastavit.

Řekl jsem mu tedy: „Dobře, můžu dát 70k. 70k proti tvým 210k.“

„Fajn, dohodnuto.“ odpověděl mi, dojedl koblihy a běžel si vyměnit tričko. Bylo kolem poledne a my dohodli podmínky – za 24 hodin musí uběhnout 70 mil. Musí neustále běžet na běžícím páse – chůze ani cokoliv pod stanovenou rychlost se mu nepočítá. Může si odpočinout kolikrát chce. Doug si trochu přisadil, stejně jako ještě jeden kamarád, ale hlavní díl jsem nesl já.

Vyběhl ven a běžel do nejbližší posilovny s běžícím pásem. Takže 4. února ve 12:30 začala sázka.

Konec první části, druhá bude opět zítra od 17:00

VÍCE PŘÍBĚHŮ

Co si myslíte?