888poker
New poker experience at 888poker

Join now to get $88 FREE (no deposit needed)

Join now
PokerStars
Double your first deposit up to $400

New players can use bonus code 'STARS400'

Join now
partypoker
partypoker Cashback

Get up to 40% back every week!

Join now
Unibet
€200 progressive bonus

+ a FREE Unibet Open Qualifier ticket

Join now

Milionová sázka: Bez spánku to nejde

  • HaseebHaseeb
Milionová sázka: Bez spánku to nejde 0001

Před pár dny otřásla pokerovým světem informace o šílené sázce pokerového profíka Ashtona Griffina. Ten se vsadil o to, že za 24 hodin uběhne 70 mil. A nehrálo se o málo. Díky tomuto zdraví nebezpečnému šílenství si Griffin připsal $300,000. O celé této akci se rozhodl povyprávět Griffinův kamarád Haseeb Qureshi, který tuto sázku přijal. No a protože se jedná o velice zajímavý a emotivní příběh, tak jsem se ho pro vás neznalce angličtiny rozhodla přeložit. Originální blog v angličtině najdete na CardRunners.com. První část jsme vám přinesli včera a najdete ji v tomto článku. Na další část se můžete těšit zase zítra.

Doug a já jsme začali obvolávat ostatní. Volali jsme komukoliv, kdo něco věděl o běhání, kdo běhal maratóny, nebo kdo věděl jak běhat maratóny. Ptali jsme se lidí, jestli to je možné – jestli kluk, který je zápasníkem, který na střední škole běhal a který nikdy neběžel maratón, může tohle uběhnout. Všichni jednotně mi potvrdili, že šance je velmi nízká, blížící se nule. Kdokoliv, koho jsem se zeptal, byl skeptický a jakmile jsem řekl, že se mu nezapočítává chůze, tak mi řekli, že je skoro nemožné, aby to dokázal někdo, kdo netrénuje na supermaratón. Nikomu z nich jsem však neřekl, že předchozí noc pil a spal jen čtyři hodiny, či že mi nabídl sázku 3-1.

V tu chvíli jsem věřil tomu, že pokud si všichni tihle lidi myslí, že to Ashton nemůže dokázat, tak neexistuje způsob, jak by tuhle sázku mohl vyhrát. Myslí si, že zná své tělo, ale nikdo nemůže vědět jak bude jeho tělo reagovat na takový druh fyzické i psychické zátěže, obzvlášť pokud jste se do takové situace nikdy nedostali. A on takovou zátěž nikdy neměl. Nemohl to tedy vědět. Nemůže vědět co takovýto běh způsobí jeho tělu, srdci, kolenům. Pořád měl v těle alkohol, byl nevyspalý a cítil úzkost. Bylo to, jako kdyby Ashton stál na kolejích a jel k němu vlak, jako kdyby seděl u 500/1k stolu v heads-upu s Philem Iveym, v zoufalé snaze cokoliv změnit, udělat něco, co ho udrží naživu, co mu pomůže. Chtěl být hrdinou. Tak jak jsem to já viděl, tak Ashton neměl šanci.

Doug a já jsme se za ním vydali do posilovny. Přinesli jsme mu Gatorade, energetický tyčinky, lahve s vodou a Zkontrolovali, jestli je vše v pořádku a jak mu to jde. Jeho sestra se rozhodla strávit den s námi (poté co jsme jí vysvětlili o co zde běží) a nosila mu jídlo a pití. Sledovali jsme ho, měřili čas a zaznamenávali pokrok. V tuhle chvíli to vypadalo, jako šílené momentové rozhodnutí se vsadit. Přišel jsem na to, že mým úkolem je dávat na Ashtona pozor a to i poté, co prohraje sázku. Tak aby se zotavil, postavil na nohy, pročistil hlavu a byl v pohodě. Věděl jsem, že prohrát bude pro něj těžké.

Kolem 14. hodiny jsme se šli s Dougem najíst do Ruby Tuesday. Zatímco jsme obědvali, tak nám přišla SMS od Ashtona s tím, že chce trochu více akce. Chtěl abychom sehnali více lidí, kteří si vsadí tak, aby on hrál o 900k. Jakmile jsem to nahlas dočetl, podíval jsem se na Douga a viděl jeho dost vyjevený výraz. Vůbec jsme nevěděli co si o tom máme myslet. První co nás napadlo bylo to, že se Ashton chce zničit. Že to posunul na hranici všechno nebo nic. Vzpomněl jsem si na potem promočeného Ashtona běžícího na pásu v té malé tělocvičně, asi i šťastnějšího a živějšího než kdy jindy. V tu chvíli přesně věděl co dělá. Cítil každičký svůj sval, každý kus svého těla a mysl měl naprosto čistou. Přesně věděl o co bojuje, za čím se žene.

Tak jsem mu napsal: „dobře, já to beru.“ Napsal mi zpět: „Seš si jistej?“. „Jo, jsem. Mých $285k plus těch 15k předtím dělají dohromady 300k. Ber to jako dohodnutý.“

Pomyslel jsem si, že prostě vyhazuje peníze z okna. Nepřestane dokud v tom nebude mít 900k. Pokud chce vyhodit tolik peněz do vzduchu, tak to stejně udělá, tudíž jaký je rozdíl jestli to budu já, nebo někdo jiný, kdo si s ním plácne? Myslím tím, to je to, co pokeroví hráči dělají, ne? Hrají tam, kde jsou peníze. Nemají limity. Jsme dva pokeroví hráči, kteří tu hrají hru. Ať už vyhraje kdokoliv, tak padla v daný moment správná rozhodnutí a ten kdo prohraje tohle chápe. Není to nic osobního. Poker není osobní. Neměl by být.

Když jsme se vraceli domů, tak jsme si s Dougem uvědomili jak šílená je tohle situace. Tohle bylo nejvíc peněz, co jsem kdy vsadil – normálně se nesázím a pokud už, tak to je vždy do $1,000. Cítil jsem se neskutečně. Čím více jsem o tom mluvil, tím šíleněji jsem se cítil. Doug mi řekl: „Musíš uznat, že Ashton je zvíře.“

Já na to: „Jo je, ale my tu nesázíme na to, jestli je Ashton zvíře, či není. Sázíme na to, jestli dokáže za den uběhnout 70 mil.“

Když jsme dorazili domů, tak jsme potkali Ashtona mířícího zpět do fitka a krátce jsme spolu promluvili. Zeptal se mě, jestli si jsem jistý tím co dělám a jestli to fakt chci a já mu odpověděl, že jo. Zeptal se mě: „Proč? Myslíš si, že to nedokážu? Myslíš si, že neznám své tělo?“

A já začal velmi opatrně volit každé své slovo: „Já … já si prostě myslím, že ta šance je dobrá k sázce. Nemůžu tuhle sázku odmítnout.“

On na to: „Dobře, pokud to bereš takhle, tak si musíme stanovit ještě dvě věci, se kterými musíš souhlasit. Zaprvé mi musíš věřit, že nebudu podvádět. To neznamená, že je tu 1% šance, že jsem mohl podvádět a ty s tím budeš žít. Musíš věřit tomu, že je nulová šance, že bych podváděl.“

„Jasně, vím že bys nepodváděl, neboj.“

Pokračoval: „Dobře. A zadruhé … tohle nijak neovlivní naše přátelství, ani když vyhraju. Nebo prohraju. Pořád budeme přátelé.“

Na moment jsem se na něj podíval a po chvilce mu řekl „A když prohraješ, budeš i nadále můj přítel?“ „Jo“ „Dobře, pokud prohraju, nebudu ti nic zazlívat. Stále budeme přátelé.“ Poplácal jsem ho po zádech, potřásli jsme si rukou a když tak nad tím teď přemýšlím, tak to nebylo potřesení za milion dolarů. Vlastně ani nevím, jak by takové mělo vypadat. Nepřipadal jsem si jako kdyby to bylo reálné. Spíš jsem si připadal tak, že bych litoval toho, kdyby nějaký jiný hráč byl zítra bohatší o 600k. Pořád jsem dělal to, co jsem považoval za správné, až jsem si neuvědomoval závažnost svých činů.

Ashton se vrátil zpět na běžící pás a pokračoval v běhu. Mezi tím se moje úzkost stupňovala. Pamatuju si, jak jsem řekl Dougovi: „Víš 70k, to je v klidu. Ztratit 70k sice zamrzí, ale je v pohodě. Pořád seš schopný soustředit se i na jiný věci. Ale 285k …. ten rozdíl mezi prohrou a výhrou …. -285k nebo 855k. To je milionová sázka. Předtím jsem si to neuvědomil. Dneska si asi poker nezahraju. Sakra, nejsem schopný myslet na cokoliv jinýho….“ a Doug na to: „samozřejmě a co jsi čekal? Čeká tě teď pěkné peklo.“

Čas plynul pomalu. Doug a Ashtonova sestra mě neustále informovali o tom, jak Ashton pokračuje a to každou půl hodinu. Já to tedy počítal a dělal si milníky. Strávil jsem hodně času probíráním tohoto s ostatními a snažil se držet v klidu. Mluvil jsem s jedním svým známým (který není pokerový hráč) o této sázce a on se mě zeptal: „Tak co budeš dělat až vyhraješ 850k?“ A já na to: „Zatím nevím jestli to vyhraju, můžu i prohrát. Ale pokud vyhraju, tak si koupím auto a zbytek dám pryč.“ On se zasmál. „To jako auto za sto tisíc dolarů?“ „Ne, spíš auto za 30k.“ On mě zná, ví, že si nepotrpím na rozhazování – žiju velmi obyčejně a líbí se mi to tak. On mi na to řekl: „Ah, chlape. Penězmi se plýtvá na bohatství.“

Ashton se vrátil domů ještě několikrát, vždy si stěžoval, že je unavený a to o hodně dřív, než předpokládal. Kolem 16 hodiny se natáhnul na gauči a oznámil nám, že jde spát. On ale nespal. Po deseti minutách vstal a šel pokračovat v běhu. Vrátil se v 18 hodin a řekl nám, že se jde na pár hodin vyspat do svého pokoje. Tam zůstal dalších deset minut, sešel dolů a řekl nám, že již má dost energie. Ashton prostě nemohl usnout. Doug a já jsme si už byli jistí – tohle prostě nemůže vyhrát. Bez odpočinku jeho tělo nevydrží.

Kolem osmé večer jsem hovořil s kamarádkou, která má zkušenosti s maratóny. Všechno jsem jí řekl, i o tom, jak se Ashton cítí, jak nemůže spát a jak noc předtím pil. A ona mi řekla s vážností v hlase: „Kluci musíte ho nepřetržitě sledovat.“ Já ji na to řekl: „Chodíme za ním každou půl hodinku s jídlem a pitím.“ „Ne, ne kluci. Musíte tam být nepřetržitě pro případ, že se mu něco stane. Pokud zkolabuje, dostane infarkt, bude potřebovat okamžitou lékařskou pomoc. Někdo u něho musí být. Hned teď. Čím déle běží, tím vyšší je pravděpodobnost, že se něco stane.“

Pomalu nám to došlo. Znám Ashtona a vím jaké má srdce. Je to bestie. Pořád maká a maká a posouvá tím své hranice. Otázka nikdy nezněla, zdali má Ashton sílu vyhrát tu sázku, ale jestli to jeho tělo může vydržet. Já jsem věděl, že to Ashton nevzdá. Sázka, kterou jsem udělal, znamenala to, že Ashton to nebude moci dotáhnout do konce. Sázel jsem na to, že si natáhne sval a nebude moci běžet dál, že zkolabuje vyčerpáním, poškodí si klouby, nebo dostane infarkt. Jinak prostě prohrát nemohl.

Od té chvíle jsme se s Dougem dohodli, že ho budeme sledovat nepřetržitě. Jenomže než jsme tak mohli učinit, tak se kolem půl desáté večer vrátil domů. Řekl, že jde znovu spát a tentokrát v tom pokoji i chvilku zůstal. Doug, já a Ashtonova ségra jsme zůstali dole v obýváku. Necítili jsme se moc dobře. Jeho sestra se nás zeptala: „Kluci, myslíte si, že spí?“

Doug nám řekl, že když šel do koupelny, tak viděl Ashtona sedět na posteli a pohupovat se dopředu a dozadu. „Není možný aby spal.“ řekl nám. „Jednou jsem se vsadil o něco podobného. Bylo to něco jiného, ale stejně jako pro Ashtona, tak i pro mě to znamenalo se soustředit a být pod tlakem. Pamatuji si, jak jsem trávil hodiny a hodiny hraním, až jsem z toho byl celý utahaný. Padl jsem do postele a v tu chvíli co jsem si lehnul, tak jsem začal zírat do stropu. Jediné na co jsem mohl myslet byla hra a to, že jsem se nevyspal, tudíž mi to půjde hůř a namísto spánku jsem mohl odehrát více hand. Tak jsem vstal a šel znovu hrát … a jakmile jsem byl unavený, tak jsem zase šel zkusit spát. Ten spánek byla ta nejtěžší věc. Nemůžeš prostě spát, když jsi vyděšený a adrenalin pracuje. Věř mi, Ashton neusne.“

Ashtonova sestra se mě zeptala, jestli existuje něco, co by mohla udělat, co by mu pomohlo usnout. On zatřásl hlavou, že ne. Vypadalo to stále hůř a hůř. Nic z tohodle jsem nečekal. Ashton si procházel něčím příšerným. Pořád se pohupoval dopředu a dozadu … všechen ten strach a zmatek, co se mu musel honit hlavou… my sedící dole a čekající. A on tak ztrácel čas ze sázky. Měl jsem se cítit čím dál tím lépe, ale namísto toho mi bylo mizerně. A celá věc se ještě zhoršila.

VÍCE PŘÍBĚHŮ