WSOP 2017 Now Live

Milionová sázka: Ashton vyhrál

  • HaseebHaseeb
Milionová sázka: Ashton vyhrál 0001

Před pár dny otřásla pokerovým světem informace o šílené sázce pokerového profíka Ashtona Griffina. Ten se vsadil o to, že za 24 hodin uběhne 70 mil. A nehrálo se o málo. Díky tomuto zdraví nebezpečnému šílenství si Griffin připsal $300,000. O celé této akci se rozhodl povyprávět Griffinův kamarád Haseeb Qureshi, který tuto sázku přijal. No a protože se jedná o velice zajímavý a emotivní příběh, tak jsem se ho pro vás neznalce angličtiny rozhodla přeložit. Originální blog v angličtině najdete na CardRunners.com.

První část jsme vám přinesli v sobotu a najdete ji v tomto článku. Druhou část zaměřenou na nespavost najdete zase zde. Příchod rodičů na vás čeká ve třetí části. Ve čtvrtém díle nám Haseeb popisuje, že se Ashton nevzdal, no a v pátém díle se zase dozvíte, jak to na Haseeba všechno spadlo. Poslední díl tu na vás bude čekat zase zítra.

Chvilku jsem o těhle věcech přemýšlel. Bylo 9 hodin a do konce sázky zbývaly tři hodiny.

Vzbudil jsem Douga a řekl mu, že se pomalu blíží konec sázky. Ashton mírně zrychlil a vypadá to, že pokud to zvládne dokončit, tak vyhraje. Řekl jsem mu zároveň, že ztrácím nervy a že si potřebuji s někým promluvit. On se oblékl a šel si se mnou dát něco k snídani.

Seděli jsme dole, jedli a povídali si, zatímco nám Ashton poslal SMS. Má uběhnutých 60 mil a před ním jsou ještě 3 hodiny. Doslova napsal: „Chystám se teď uběhnout 10 mil za 3 hodiny, bez problémů. Pokud chcete nyní odstoupit od sázky, tak vám to nechám za 200k. Jako laskavost.“ Doug a já jsme byli doslova překvapeni.

„Hele … nemůžu odstoupit. Zaplatit 85k za šanci vyhrát milion? Potřebuju alespoň 10% šanci na výhru. Navíc posledních deset mil bude těch nejtěžších. Ta obtížnost rostla exponenciálně. Ashton může dosáhnout bodu, kdy už nebude moci běžet dál. Každý takový bod má. On nikdy předtím nic takového neběžel. Takže otázkou zůstává, zdali se jeho tělo zastaví na 69 nebo na 71 mílích.“

Doug souhlasil a tak jsme mu napsali, že nechceme. Zeptal se nás, jestli si tím jsme jistí a my mu to potvrdili. Pak už nenapsal.

Při odchodu z restaurace jsem hodil $5 na charitu, nasedli jsme do auta a v tichosti odjeli domů.

Doug se zkusil jít podívat za Ashtonem, ale kolem 10. hodiny se vrátil s tím, že to tam nezvládá.

Tak jsme čekali.

A čas se vlekl tak strašně pomalu.

Snažil jsem se mluvit s kýmkoliv, abych se udržel nemyslející na to všechno kolem. Ale kdykoliv jsem o tomhle začal někomu vyprávět, tak jsem si uvědomil, že můj tón hlasu zní tak, jako bych už prohrál. Cítil jsem, jako by tohle všechno bylo už za mnou. Připravoval jsem se na to, co mě čeká a v hlavě mi pořád blikala částka 285,000.

Čas se neskutečně vlekl a my čekali.

Už bylo skoro poledne a my pořád neměli od Ashtona žádnou zprávu. Nezvládal jsem už ani uvažovat. Moje mysl byla značně otupělá a já si jen přál, aby už to všechno bylo za mnou. Byl jsem připraven prohrát a o víc jsem se nestaral … jenom jsem chtěl, aby už to všechno bylo za mnou. Sázka začala ve 12:30 a teď bylo 12:00, což znamenalo, že má Ashton poslední půl hodinu.

Najednou jsem slyšel, jak se otevřely dveře.

Okamžitě jsem seběhl ze schodů ke dveřím a ani nevěděl, co vlastně čekám, že uvidím. A v prvním momentu, co jsem spatřil scénu před sebou, jsem vůbec nechápal, co se to děje.

Ashtona podpíral jeho nevlastní otec a pomáhal mu se vyšplhat po schodech do jeho pokoje. Sotva se držel na nohou. Skoro lezl po zábradlí, jen aby nespadl. „Je v pořádku?“ Nikdo mi neodpověděl. V tu chvíli jsem absolutně nevěděl, co se děje.

Když se konečně vyškrábal nahoru, tak sám odkráčel do pokoje. Mohl chodit. A v tu chvíli jsem to věděl.

Bylo po všem.

On to vyhrál.

Cítil jsem potřebu mu nějak pomoct. Teď si nemůžu dělat starosti se svými pocity. Zeptal jsem se tedy jeho matky jak se mu daří, co teď budou dělat pro to, aby se zotavil a jestli je něco, co bych mohl udělat já. Ona mi řekla, že si teď bude namáčet nohy ve vodě s Epsom solí, že mu zatím připraví nějaké jídlo, jelikož Ashton chce palačinky. Takže mu půjde nějaké udělat.

Nevěděl jsem co mám v tu chvíli říct. Ještě mi řekla, že si teď Ashtona odvezou domů do Ft. Lauderdale, kde se bude pár dní zotavovat. K tomu dodala, že by se ho bála nechat tady s námi. Potom se na mě podívala a já z jejího pohledu cítil, že sem nepatřím. Její pohled se mi zabodával do mého těla a v tu chvíli jsem cítil neskutečnou bolest.

Znovu jsem se tedy zeptal, tentokrát jejího manžela, jestli mohu něco udělat. Ona na něj začala mluvit a já v tu chvíli viděl, jak mě ignorují.

Najednou jsem nevěděl, co mám dělat. Byl jsem bezmezně vyčerpaný. Šel jsem do svého pokoje, napsal pár sms lidem, kteří věděli o co jde a usnul.

VÍCE PŘÍBĚHŮ

Co si myslíte?