Pět věcí, které byste nečekali, že se při pokeru naučíte

Pět věcí, které byste nečekali, že se při pokeru naučíte 0001

Krásná tvář PokerNews Gloria Balding je zpátky. Minulý měsíc vám přinesla „Pět věcí, které na turnajích nenajdete“ a tentokrát se vrací s pěti věcmi, o kterých byste nečekali, že se je naučíte při pokeru.

5. Jak zacházet se sprchami v cizině.

Podívejte se na standardní českou sprchu. A teď si ji představte bez dveří, ale se třemi knoflíky navíc, táhlem a různými dalšími, obvykle naleštěnými věcmi. Tak nějak vypadá běžná koupelna v průměrném světovém kasinu. A více času, než by se kdokoliv odvážil přiznat, bylo promarněno přemýšlením, jak tu zatracenou věc zapnout, nemluvě o času stráveném běháním dovnitř a ven ze sprchy, když je voda střídavě příliš horká, příliš studená nebo hnědá.
Vždycky tam je jeden knoflík, který nedělá vůbec nic bez ohledu na to, kolikrát za něj zatáhnete, zmáčknete ho nebo jak moc mu budete nadávat. A vždycky je tam také další, který jako kouzlem přivolá hotelový personál. Pokud si spletete ten nefunkční nablýskaný s tím hotelovým, může se stát, že se budete namydlený uprostřed sprchování dívat na zmatenou pokojskou s defibrilátorem, tážící se „jestli seňor něco nepotřebuje.“ Jistá skupina hráčů se těmto zmatkům raději vyhýbá a používá „portorickou sprchu“ – rovný díl deodorantu a Axe. Tato praxe ale není přijatelná, dokud Portoriko nedostane vlastní zastávku na LAPT.

4. Tenká hranice mezi sázkami a zločinem.

Daly by se napsat celé knihy o pobytech pokerových hráčů v nemocnici, které začaly tím, že se někdo o něco vsadil. Hranici mezi kamarádským pošťuchováním a trestným činem hodným trestu si obvykle uvědomíte až poté, co jste jí překročili. Moudrý hráč už tuto hranici dobře zná, protože se na ní neustále pohybuje. New Orleans a jeho Bourbon Street je z pochopitelných důvodů epicentrem historek s přehršlem přečinů od močení na veřejností po téměř smrtelnou opilost na veřejnosti.

Obecné pravidlo: pokud je součástí popisu toho, jak a jestli sázku vyhrajete, zmínka o „veřejnosti“, potom si dejte stranou vsazené peníze a připravte se je použít na kauci. Rozhodně sázku přijměte, ale ty peníze si nechte v záloze.

3. Jazyky

Mělo by existovat psané pravidlo, že se nemůžete prohlašovat za pokerového profesionála, dokud si nedokážete objednat pivo a nebo sbalit ženskou alespoň ve třech různých jazycích. I když je Angličtina v mnoha ohledech pokerovým jazykem, ne vždycky se hodí, pokud si potřebujete zastavit taxi v Kyjevě ve tři ráno a nebo objednat sýrový sendvič v Monte Carlu, kdykoliv od roku 1945. Je známkou vaší „světovosti“, pokud si dokážete objednat a dostat to, co jste chtěli, aniž byste vypadali jako hlučný Američan. Přiznejme si to, 85 procent spálených amerických vlajek mají na svědomí protivní američani, snažící se objednat si v Evropě Budweiser.

2. Hraní si s celníky

Kdykoliv, když cestujete do ciziny, věnujte posledních 15 let v letadle nacvičování historky, kterou budete vyprávět u pasové kontroly na vstupu do země. Váš celkový zevnějšek je zásadní pro to, aby vaše historka vypadala realisticky. Online hráči se po vystoupení z letadla magicky změní ve vysokoškolské studenty, kteří si vzali volno ze školy, aby poznali svět. Týmoví profíci, oblečení v nejkřiklavějším tričku Ed Hardy a s nejnovějším iPhonem, se stanou „zbohatlíky“, kteří se honí po světě za sluncem v nekonečné touze po dokonalém opálení.

Pokeroví hráči s titulem Ph.D. se změní v citlivé počítačové manažery, kteří se ale cítí vyhořelí a hledají smysl života. Poznámka: naprosto nezbytné je mít u sebe viditelně knihu Na cestě, případně Pi a jeho život.

A ještě důležitější pro to, aby vaše historka prošla, je aby vám v zavazadlech nenašli velké balíky hotovosti. Spousta hráčů to řeší tak, že před přistáním procházejí letadlo a nechávají část peněz pronést svoje spolucestující. Řekli byste, že to je návod na snadnou krádež, ale ve skutečnosti se ze společného boje proti celníkům rodí krásná a často i lukrativní přátelství.

Je ale absurdní, že hlavním důvodem něco vůbec hrát je fakt, že 98 procent celníků a pasových úředníků nemá nejmenší představu, co dělat když před nimi stojí pokerový hráč. Pořád tu hraje roli stereotypní představa pochybných existencí, i když se setkají s někým, jako je Jimmy Fricke. Ve vší upřímnosti, většina pokerových hráčů je hrozbou pro zákony jakékoliv země jen tehdy, pokud se zrovna o něco sázejí (viz výše). Ale nepříjemnosti a zdvihnutá obočí stačí k tomu, aby se většina hráčů změnila v mainstreamové karikatury sama sebe.

1. Peníze a ostatní finanční nesmysly

Jedním z prvních pravidel každého chytrého hráče pokeru na cestě mezi „velké a bohaté“ je management bankrollu. Většina hráčů v této oblasti alespoň jednou za kariéru zaváhala, nicméně dva faktory vytvořily faktický finanční trh mimo možnosti porozumění běžných finančníků. Tyto faktory jsou (1) schopnost spočítat si to, co je v normálním obchodě poměrem výdělku a obratu a (2) potřeba utčitých osobních financí, ze kterých je možné čerpat. Ironií je tedy to, že tento naprosto soběstačný trh je ve většině kapitalistických zemí považován za nežádoucí.

Tento problém by nebyl tak nápadný, kdyby se spousta finančních institucí nepotácela v problémech způsobených vlastní zbrklostí. A stejně tak, když jsme viděli světový růst v období, které připomínalo ekonomickou vichřici, je růst jen zdůrazněním toho, že management bankrollů je ryzím kapitalismem.
Nechci být dítětem, které vykřikuje že císař je nahý, ale státní pomoc bankám je jen a jen důsledkem toho, že banky přihazovaly v nesprávnou chvíli, se špatnými kartami a mizerným potem. I ten nejméně zkušený hráč ví, kdy má položit protože si nemůže dovolit hrát. Svět se od pokerových hráčů může naučit mnohem víc, než si je ochoten připustit.

Chcete se začít učit hned? Založte si ještě dnes online pokerový účet, asijské sprchy a mexické pokojské čekají!

VÍCE PŘÍBĚHŮ

Co si myslíte?