Z pokerového trezoru: Amarillo Slim's Super Bowl of Poker, část I

Z pokerového trezoru: Amarillo Slim's Super Bowl of Poker, část I 0001

Kdysi dávno byly pokerové turnaje s 10 000$ buy-iny vzácné asi tak jako sněhové bouře v Las Vegas. Ve skutečnosti byl od roku 1972 do roku 1978 takovýto buy-in pouze na jediný turnaj a to na World Series of Poker main event.

„Dříve neprobíhali žádné jiné turnaje než World Series of Poker" vysvětluje Mike Sexton. Tohoto času to byl jediný existující [big buy-in] turnaj.

Světový pokerový šampión roku 1972 "Amarillo Slim" Preston, jenž rozpoznal potenciál této lukrativní příležitosti, se rozhodl v pozdních 70. letech založit turnaj nový. Jméno, které pro turnaj zvolil bylo eponymické a zároveň grandiózní - Amarillo Slim's Super Bowl of Poker. Příprava a běh turnaje byl velmi těžký úkol, ale on byl na tu práci ten pravý. Využil každou unci svého šarmu, stejně tak jako několik svých známostí a zahajovací turnaj byl v únoru 1979 spuštěn.

"The World Series of Poker byl tak úspěšný, že všichni toužili po více než jen jednom turnaji," vzpomíná, „takže jsem zašel za Barronem Hiltonem a můj první turnaj uskutečnil právě zde ve Vegas v hotelu Hilton."

Pro svůj první turnaj využil jako model organizaci World Series a uvedl hned 11 eventů, pouze o jeden jediný méně než poběží na WSOP o tři měsíce později. Svoji hru zde pak předvedli nejlepší světoví hráči jako byly hvězdy Johnny Moss, Bobby Baldwin, Chip Reese, a Doyle Brunson.

„Byli zde všichni velcí hráči té doby" říká Sexton. „Mezi velkými hráči byl populární. Přišli všichni."

Vítězem prvního turnaje se stal ne příliš slavný George Huber, který vyhrál první zlatý náramek na World Series roku 1977. Za první místo si odnesl nejen 150 000 dolarů, ale také pár Slimovým osobním výrobcem ručně vyrobených kovbojských bot v hodnotě 3 000 dolarů. Slim v rozdávání podobných speciálních dárků pokračoval i v následujících letech. Postupem času se však stávali mnohem přepychovějšími.

„Jeden rok jsem daroval DeLorean", chlubil se. „Jeden rok Auburn Boattail Speedster z roku 1935. Další rok pak Jeep s přívěsem Coleman a ke kempinku veškerým potřebným náčiním."

Ačkoliv byl turnaj úspěšný po všech stránkách, ani ne po roce musel čelit první velké překážce své existence. „Las Vegasský hotel Hilton zavřel svoji pokerovou místnost," vysvětluje Slim. „Další rok jsem přesunul turnaj do Sahara Reno, jelikož Barron do původní pokerové místností umístil výherní automaty."

Přesun do hor se ukázal být prospěšným pro Gabe Kaplana, dřívější hvězdu televizní show „Welcome back, Kotter". Při poslední hendě prvního dne hlavního eventu přišel Kaplanovi na flop proti Rayovi Zee, hráči high-stakes cash game, který později napíše High-Low Split Poker, Seven-Card Stud and Omaha Eight-or-Better for Advanced Players , set sedmiček. Jak byl Kaplan šťastný, Zee byl ještě šťastnější. Na flop mu totiž přišel set es a šel all-in. Kaplan callnul a byl ze svého špatně načasovaného štěstí znechucen… do té doby, než mu na turn přišla čtvrtá sedmička. Vítězstvím této hendy získal Kaplan nad Zee a Moonem mírné vedení a další den si došel pro titul.

K hlavní výhře 190 000 dolarů za první místo získal Kaplan novou trofej turnaje, pohár, který byl tak obrovský, že okázalý zlatý náramek pro vítěze WSOP proti němu vypadal nicotný. Tato cena se pak předávala vítězům po celou dobu existence turnaje.

Toto vítězství Kaplana během chvíle vystřelilo do nejvyšší třídy profesionálního pokerového světa. Na Super Bowl of Poker se mu dařilo zejména mezi roky 1982 a 1985, kdy se čtyřikrát dostal k finálovému stolu a dvakrát zvítězil.

The Super Bowl se do Sahara Reno vrátil roku 1981. Bylo to však naposledy. Kasino bylo koupeno a přejmenováno Korporací Hilton Hotels na Histon Reno a Slimův turnaj byl opětovně nucen se přestěhovat. Najít pro turnaj nový domov však netrvalo dlouho.

„Po té, co prodali Sahara Reno byli dost prozíraví na to, aby mě vzali sebou," říká Slim, „přesunul jsem tedy turnaj do Sahara [Tahoe and High Sierra Resorts] v Lake Tahoe."

V tomto okamžiku své existence turnaj začínal přebírat identitu svého stvořitele, člověka, který byl celý život v pohybu. Navzdory mnohým změnám dějiště byl turnaj na začátku 80. let schopný udržet téměř stejné množství eventů jako World Series. Jediné, v čem zaostával bylo množství hráčů a následně pak ve výši výher. Zatímco Tom McEvoy získal roku 1983 540 000 dolarů za vítězství ve WSOP, Hans "Tuna" Lund získal týž rok pouhých 275 000 dolarů za vítěztví ve Super Bowlu.

Slim se ve snaze dohnat tento nepoměr rozhodl vyplácet extrémně tučné výplaty předním místům. Po prvních pět let existence turnaje vyplácel pouze tři nejlepší hráče.

„Amarilo Slim byl po mnoho let jediným chlápkem, který vyplácel pouze tři místa v turnaji," říká Sexton. „Platil 60% za první, 30% za druhé a 10% za třetí místo. To byla jeho obchodní značka"

„Je to tak třeba," komentuje Slim. „Udržel jsem poměr 60-30-10 až do té doby, než se počet hráčů rozrostl tak, abych jich mohl zaplatit více.

Dny, kdy hráčské pléno začalo konkurovat World Series of Poker můžeme označit jako rozkvět turnaje Amarillo Slima, je to čas, který se při ohlédnutí zpět zdá být příliž krátký.

VÍCE PŘÍBĚHŮ

Co si myslíte?