Z pokerového trezoru: Amarillo Slim's Super Bowl of Poker, část II

Z pokerového trezoru: Amarillo Slim's Super Bowl of Poker, část II 0001

Do poloviny osmdesátých let si Slim's Super Bowl of Poker upevnil pozici druhého největšího turnaje na světě. V roce 1984 bylo pole přihlášených hráčů dostatečně velké na to, aby přimělo Amarilla ustoupit od jeho dlouhodobé politiky odměňování pouze třech nejlepších hráčů. V tomto ročníku získalo peníze již 6 nejlepších hráčů, přestože si vítěz Stu Ungar odnesl skvělých 275 tisíc dolarů. Účast dvojnásobného světového šampióna samozřejmě popularitu turnaje ještě zvýšila, ale přesto byl stále na hony vzdálen od ohrožování statutu WSOP, jakožto turnaje světového mistrovství.

Hlavním problémem turnaje bylo, že neměl žádné stálé místo konání, ani žádné vyhlídky na jeho získání. Hráči profesionální tour si mohli být vždy jistí, že se World Series of Poker bude odehrávat v Binion's Horseshoe každý rok. Kde nakonec skončí Super Bowl of Poker neměli představu nikdy. Takováto nestabilita turnaji v jeho rozvoji rozhodně nepomáhala. Zatímco World Series of Poker rostla každým rokem, Super Bowl of Poker pouze stagnoval.

Podle předem připraveného plánu se hrál turnaj v Sahara Tahoe jen pár let. Přestěhovat jej na druhou stranu ulice do Caesars se Slim rozhodl již dříve. Předvídat, že tam turnaj bude, bylo odvážné. "Měl jsem problémy s generálním manažerem" vysvětluje Slim. "Řekl mi, že v Caesars už nikdy nebudu schopen cokoliv uspořádat, ale mýlil se. Příští rok se turnaj konal v Caesars Palace v Las Vegas".

Po návratu do pouště si turnaj užíval nejdelší období nehybnosti, které kdy zažil. Nově nabytá stabilita měla pozitivní vliv na velikost hráčského pole. V letech 1985 až 1989 turnaj přilákal tolik hráčů, že byl i přes Slimovu náročnou výplatní strukturu schopen poplatit sedm nejlepších hráčů. Navzdory velkému množství hráčů však v tomto období vítězové turnaje nikdy nezískali více než 220 tisíc dolarů. Naproti tomu, vítězové WSOP si v těchto letech nikdy neodnesli méně než půl milionu dolarů.

Úkol nalít tolik potřebný život do žil turnaje padl opět na Stu Ungara. Ten vyhrál main event v roce 1988 a poté znovu v roce 1989. Jeho výkon již nikdy nebyl napodoben. „Nikomu, kdo vyhrál World Series of Poker se nepodařilo zároveň vyhrát i Super Bowl of Poker, jen Stu Ungarovi" vysvětluje Sexton, „A jemu se podařilo oba turnaje vyhrát hned třikrát. Věřte mi, to je opravdu úchvatné.

Vlna okamžiku, které si turnaj po Ungarově vítězství užíval, vyvrcholila v roce 1990, kdy se dle Slimových počtů ve čtrnácti eventech utkalo více než 1800 hráčů. Dalším postrčením bylo pro turnaj hvězdné obsazení finálového stolu. Spolu s Chip Reesem a T.J. Cloutierem u něj měřili své síly tři světový šampióni (Hamid Dastmalchi, Jack Keller a Stu Ungar). Cloutier ve finálovém heads-upu porazil Kellera a odnesl si 240 tisíc dolarů.

Zdálo se že turnaj může v Caesars Palace konečně najít svůj stálý domov. Přesto však byl donucen vyrazit na cesty znovu. Tentokrát ale podnět pro stěhování nepřišel od Slima. Nešťastným zlomem bylo otevření Mirage, s jehož pokerovou místností se ta v Caesars nemohla měřit a byla uzavřena. Nejlepší nabídku na tolik potřebné místo konání turnaje v dalším roce dostal od Flamingo Hilton v Laughlinu, Nevadě.

„Dole u řeky potřebovali nějaký způsob propagace" vysvětluje. „Tento turnaj byl jediný, který jsem kdy pořádal,co neměl úspěch. Bylo to v období války v zálivu a nikdo sem dolů nezavítal. Museli jste letět do Vegas, půjčit si auto a absolvovat dalších 125 mil. To bylo již opravdu příliž."

Zatímco Slim obviňoval z nedostatku úspěchu turnaje jeho přesun, TJ. Cloutier obviňoval jeho umístení. „V těchto dnech byl Laughlin ničím" říká. „Jezdili sem jen staří lidé a nebylo tu kam zajít. Za řekou sice měli kurzy golfu, ale na jeho hraní tu bylo příliš horko. Ten rok, kdy jsme tam zavítali byl opravdový pařák. Jaký vám to přinese užitek, když půjdete ven, kde je 115 stupňů? Bylo to opravdové fiasko. Nikdo se zde neukázal a měli jsme opravdu malinký turnaj. Myslím, že začínal asi se dvěma stoly."

Vlastně, tento rok vstoupilo do hlavního eventu jen 12 lidí a jeho vítěz Jack Keller vyhrál mizerných 52,250 dolarů. Tento propastný zvrat se ukázal být pro turnaj smrtelnou ranou.

„Slim byl stále v pohybu, a to byl problém." Říká Sexton. „V Laughlinu dostal tu nejlepší nabídku a tak se sem přesunul. Pro turnaj to ale nebylo dobře a tak vyhasl. Vyhasl v první řadě pro to, že jej přesunul z velkých kasín."

Jestliže byl Slim smutný, když viděl takto náhlý konec turnaje, jenž před třinácti lety přivedl k životu, nedával to na sobě znát. „Své jsem si odsloužil" říká. „Opravdu již nehledám práci"

VÍCE PŘÍBĚHŮ

Co si myslíte?