Pokerová psychologie, část 37 – Strategie napětí

Pokerová psychologie, část 37 – Strategie napětí 0001

Často čteme články spojující poker s podnikáním, obchodem na burze, ostatními sporty, dokonce i se vztahy. Určitě víte, co mám na mysli: „Udržte poker face, když se vás manželka ptá, jestli v těchhle šatech vypadá tlustá nebo zastrašte šéfa žádostí o významné povýšení." Pokerová terminologie nás všude obklopuje. Většinou má podobnost pokeru s čímkoli jiným souvislost s lidskou přirozeností. Protože jsme jací jsme, my lidé tíhneme k používání způsobu, jež se nám osvědčil v určité situaci, i pro řešení problémů z jiných oblastí.

Je to docela jednoduché, když zatlučeme kladivem hřebík, pravděpodobně je budeme moci použít i na zmrzlou závoru, zaseklý setrvačník nebo když nám kostky ledu zmrznou do jednoho kvádru. V několika dalších odstavcích se budu věnovat úvahám na hony vzdáleným od kasin, karetních heren a pokerových her. Začněme s terorismem.

Strategie napětí

(italsky strategia della tensione) je způsob jak ovlivnit smýšlení veřejnosti za použití strachu, propagandy, mylných informací, psychologického boje, tajných agentů, fiktivních teroristických útoků a dokonce i teroristických útoků skutečných. (Wikipedia) Slovy historičky Daniele Ganser: „Ti, kdo tuto taktiku používají, páchají bombové útoky a přisuzují je někomu jinému." Jedná se o záměrné vytváření napětí proto, aby ostatní přijali naši myšlenku nebo řešení ve snaze se tohoto tlaku zbavit nebo předejít dalšímu nepohodlí. Klíčovou skutečností je v tomto případě (nakonec i v případě pokeru) přirozená snaha člověka vyhnout se napětí a nepohodlí. Navíc, dokáže-li někdo u pokerového stolu vytvořit napětí a zároveň ostatním nabídnout řešení, jak se jej zbavit, potom bude pravděpodobně schopný pomocí strategie napětí manipulovat s ostatními hráči. Dám vám příklad. Před několika lety jsem byl na turnaji, kde jsem viděl výborného profesionálního hráče používat strategii napětí. Tehdy jsem celému procesu nerozumněl, ale od té doby jsem ho pozoroval vícekrát a dnes jsem přesvědčen, že se jedná o z jeho strany vědomou taktiku. Nebudu tohoto hráče jmenovat, později pochopíte proč. Říkejme mu Len.

Len hrál u opravdu náročného finálového stolu, po dvou hodinách hry stále zbývalo šest dalších hráčů. Najednou Len začal pokládat otázky. Nic příliš vlezlého, ale jasně si stěžoval na naprosto podružné věci. Potom jsem si všiml, že upřeně hledí na dealera a čeká na jeho sebemenší chybu. Nakonec, když dealer opomenul posunout button před začátkem rozdávání, Len se na něj obořil: „Kde je button?" Manažer herny přišel, aby se ujistil, že je chyba napravena, ale Len nedal pokoj a stále si hlasitě stěžoval: „Hrajeme tady o spoustu peněz." Rýpal prostě do všeho: jak dávali lidi blindy, jak byly sázky pouvány do banku. Neúnavně nahrazoval dlouhé a hlasité remcání hlubokým tichem, které vřelo jen vybuchnout. Len u finálového stolu způsobil opravdu napjatou atmosféru.

Proč?

Přeraisnete opravdu naštvaného hráče? Rozzlobeného profesionálního hráče, kterého znáte z televize? Rozzlobeného profesionálního hráče, jehož personál herny oslovuje jménem, naslouchá mu a snaží se ho uklidnit? Zajímavé je, že Len neútočil na ostatní hráče, ale zaměřil se na personál herny a dealery. Vypjatou atmosféru nejprve vytvořil a pak využil ve svůj prospěch. Během posledních tří let jsem Lena viděl takhle hrát několikrát, pokaždé při hře s amatéry, které jeho chování pravděpodobně zastrašovalo.

Na podobné akci, kde došlo k fyzické konfrontaci mezi Lenem a jiným hráčem, jsem stál vedle stolu a počítal žetony, když začala přestávka. Len na mě pohlédl a zabručel: „Nemusíš počítat moje žetony." Sklonil jsem se a odpověděl mu: „Tady nejsou žádní další hráči, takže toho rozzlobeného muže můžeš dělat na mě." S úsměvem se na mě podíval, zamrkal a řekl „Neříkej jim o mých tricích."

VÍCE PŘÍBĚHŮ

Co si myslíte?