“Nikdy se nehádej, nikdy nic nevysvětluj” a další nepsaná pravidla pokeru

  • Robert WoolleyRobert WoolleyAleš KrausAleš Kraus
“Never Complain, Never Explain” and Other Unwritten Rules of Poker

Hned ze začátku musím říct, že mám rád pravidla a moc nechápu lidi, kteří mají tendence je z nějakého důvodu porušovat. Ať už to bylo mojí výchovou, nebo našim sklouzl nějaký gen poctivosti, vždycky dávám pravidlům velkou váhu a patřičnou pozornost.

Jakkoliv to platí v životě, ve sportu a hrách obzvlášť. Pokud se z nějakého důvodu rozhodnu trávit s nějakou hrou více času, vždycky chci jako první pořádně nabiflovat pravidla a až jako studen po "svaťáku" teprve zasednout ke hře s úmyslem získat výhodu oproti ostatním hráčům a abych díky neznalosti pravidel nevypadal jako ryba, nebo dokonce nepřišel o nějaké peníze.

Svoji chorobnou touhu po pravidlech jsem pak rozšířil i do běžných životních situací. Po několik desítek let, co chodím po zemi, jsem si sestavil takový svůj malý list životních pravidel. Některé z nich mě naučili moji rodiče, některé ostatní lidi a k některým jsem musel dojít sám, i když to občas bolelo, abych na některé z nich přišel.

Jen pro představu, tady jsou některé z nich:

  • Vždycky otevřít dveře u trouby, než tam něco dám. Lidi mají zvláštní zvyky v troubě nechávat různé věci, které při pečení nad 200° nejsou zrovna vonět po levanduli.
  • Nikdy nepokládat drobnosti z kapes na střechu auta při hledání těch nezbedných klíčů, co jsou vždycky v poslední kapse. Člověk pak lehce ztratí koncentraci a není nad ten pocit, když si vzpomenete za 2 kilometry, že jste na střeše nechal peněženku. A vysvětlijte si to pak doma.
  • Každý dopis přečíst jednou. A tím myslím fakt jednou - otevřít, přečíst, udělat vše potřebné a okamžitě zahodit, ideálně roztrhat na 1000 kousků, z nichž by se ani jeden nevrátil v momentě, kdy zuřivě potřebujete najít konkrétní dopis.
  • Fakt nespěchat. Risk, že něco uděláte sobě je ještě mnohem menší, než že zraníte někoho jiného. Fakt to za to nestojí. No a co, že přijedete pozdě, o to více budou ve stresu ostatní a vy můžete být v klidu - máte proti nim výhodu. Prostě, počítejte do pěti.

Ještě jich tu mám spoustu, to jen abyste měli přehled, co tak nějak myslím. Taky neříkám, že sám vždycky všechna svoje pravidla dodržuju, ale obecně bych tak řekl, že když to dělám, je život tak nějak víc v pohodě.

Jelikož ale nejsme v Bravíčku, dostávám se malou oklikou k pokeru - svým bádáním jsem totiž zjistil, že se podobná pravidla dají aplikovat i tam a samozřejmě záleží, jak je kdo dodržuje.

Jako jasně že vám nebudu hustit do hlavy něco z taktiky jako “Nikdy neotvírejte z UTG ošklivé karty, áááno” a to ne proto, že byste neměli (proboha máme svobodu), ale že je poker tak strašně závislý na konkrétní situaci, že se nedá nikdy obecně říct nějaké pravidlo, které by prostě platilo vždycky.

Nicméně, tady jsou moje životně - pokerová moudra:

1. Nikdy nepij alkohol, když hraješ

První pravidlo a hned zním jako bratr Sokol. Jenže jsem prostě viděl tolik excelentních hráčů, kteří dělali pod vlivem různých omamných látek vážně hloupé věci a prohrávali hry úplně nesmyslně a to jen proto, že si prostě dali až moc panáků Jägermeistera, který se v některých pokerových hernách ve Vegas nalévá zdarma (je to dobré pro rake, áno). Jasně, existuje také skupina výborných hráčů, u kterých působí alkohol právě naopak a po několika panácích jsou naopak neporazitelní. Já jsem tedy osobně nikdy žádného neviděl, ale říká se to, nicméně šance, že tím typem jste zrovna vy, je zanedbatelná.

2. Nikdy se nehádej a proboha nic nevysvětluj

Možná jste si už všimli, že se občas stávají bad beaty, nebo že dealeři taky někdy nemají svůj den a ve vyhrocený moment nechtěně něco pokazí. Taky ten vysoký pán s kravatou někdy rozhodne sporný moment ve váš neprospěch. Tohle všechno bolí, ale je potřeba se s tím vyrovnat. Pro začátek zkuste počítat do pěti, uklidnit se, zakousnout a nebo se nedejbože usmát. Uvidíte, kolik lidí tím vyvedete z míry. Vzpomeňte si na fotbalistu, který dostane červenou kartu za zákrok, který spáchal jeho smějící se kolega. Hádka nebo dohadování nic nevyřeší. A co víc, reakce ostatních zainteresovaných lidí vás dokáže naštvat ještě víc. Nehledě na to, že hádající se člověk je u stolu vždy vítaná kořist. Peace!

Ještě větší paráda je, když se po bad beatu začnete rozčilovat, že někdo zahrál něco špatně - a to bez ohledu, jestli máte pravdu, nebo ne. Fakt není potřeba ostatním vysvětlovat, jak skvěle jste to zahráli, jak jste si spočítali sizingy tak, aby to klaplo na jedničku, jak jste lišácky prohodili, že jdete domů, aby soupeř dorovnal. Nedělejte to. Fakt ne. Vždycky ztratíte daleko víc, než můžete získat. Nikdo není zvědavý na vaše rady nebo výlevy. Mějte na paměti, že i ta největší ryba nikdy nechce slyšet, že je ryba, i kdyby to byla tisíckrát pravda.

Vždycky, když někoho vidím poučovat ostatní a rozhazovat přitom rukama jako větrný mlýn, vzpomenu si na scénku z geniálního pokerového filmu The Cincinnati Kid. Lancey Howard, kterého suprově zahrál Edward G. Robinson, dostal v jedné z vyhrocenějších her zaplaceno se svou queen-high flushí od soupeře s jack-high flushí. Ten se naštvaně na Howarda podíval a zeptal se: “Jak jsi sakra věděl, že nemám kinga nebo eso v tý barvě?” Howard se jen usmál a pronesl: “To co jsi mi teď zaplatil byla jen cena za kouknutí. Výukový lekce jsou extra.

3. Když nemůžete hrát svou nejlepší hru, nehrajte vůbec

Různé příběhy o fenomenálním Chipu Reesovi vypráví, že i když po dlouhých sessions nehrál ani svou A-game, ani B-game a dokonce ani C-game, stále dokázal v pohodě své soupeře přehrávat. Škoda, že nejsem Chip. Jasně, mám něco odehráno a nastudováno, takže i nějakou výhodu proti některým hráčům, ale nemyslím si, že by byla nějak obrovská, abych s nimi seděl 3 dny non stop a čekal, že je budu celou dobu obehrávat.

Když cítím, že jsem unavený, nebo že dělám chyby, okamžitě končím. Taky vím, že hraju lépe, když chci hrát, takže se vyhýbám hrám, kde bych měl z nějakého důvodu hrát, ačkoliv mě to moc nebaví. Když mi je špatně, zůstávám doma vždycky, stejně jako když nemám moc času na hru, nebo jsem zaměstnaný jinými věcmi.

4. Pomáhejte odstartovat a udržovat hru

Asi patříte mezi ty hráče, co neradi začínají na prázdných stolech, nebo na stolech, kde sedí jeden nebo dva hošíci v mikinách, poslouchající hip hop. Taky mám radši začínat na plném stole, ale někdy vás prostě okolnosti donutí udělat rozhodnutí - buď začít hrát s úmyslem hlavně nastartovat ostatní, aby si také přisedli, nebo nenápadně za rohem čekat, než se stůl zaplní. Já v takových situacích radši sedám ke stolu a můžu tu opět citovat Chipa Reese: “Pokud neotevřete obchod, jak můžete získat nějaké zákazníky?

Podobný problém pak nastane, když od cash game stolu odejdou někteří hráči. Ti zbývající pak mají stejnou možnost hrát buď v málo lidech, nebo počkat. Pokud se rozhodnou pro čekání, může se stát, že kolemjdoucí si ani nevšimnou stolu, nebo si i všimnou, ale kdo by chtěl hrát, když vidí u stolu 4 lidi, kteří spolu nehrají a hladovými pohledy vás tahají k sobě. To zní levě jako proužky na oblečení na vietnamské tržnici. Proto patřím k těm, co rádi hrají i za zhoršených podmínek, abych udržel hru v chodu.

Vyjmenoval jsem samozřejmě jen pár svých pravidel. Nenajdete je v žádné pokerové knize, ani po vás nechci, abyste je slepě začali od zítřka následovat. Účelem tohoto článku bylo to, aby vám vtipnou formou stimuloval paměťová centra ve vašem mozku a když někde budete u pokerové hry s lahví piva v ruce někomu vysvětlovat, že limpovat je špatné, zkuste si na tenhle článek vzpomenout.

Autor článku Robert Woolley žije v Asheville, NC. Několik let žil v Las Vegas a jeho blog “Poker Grump” s laskavým svolením autora velmi volně překládáme.

Pro novinky, aktualizace a další informace sledujte PokerNews Twitter a Facebook.

VÍCE PŘÍBĚHŮ

Co si myslíte?