888poker
New poker experience at 888poker

Join now to get $88 FREE (no deposit needed)

Join now
PokerStars
Double your first deposit up to $400

New players can use bonus code 'STARS400'

Join now
partypoker
partypoker Cashback

Get up to 40% back every week!

Join now
Unibet
€200 progressive bonus

+ a FREE Unibet Open Qualifier ticket

Join now

Jak se velcí stali velkými?

  • Arthur RibarArthur Ribar
Jak se velcí stali velkými? 0001

Jonah Liyrar je velmi zajímavou osobností. Vystudoval na jedné z prestižních škol skupiny Ivy (skupina osmi nejprestižnějších univerzit v USA, např. Harvard, Yale, anebo Princeton pozn. autora), je velmi významným novinářem a velkým odborníkem na lidskou psychologii a poker.

Ve své nedávné studii, kterou publikoval v Boston Globe, zdůraznil jaký význam má lidská nadanost a tvrdohlavost na úspěch. Pozornost také věnoval tomu, že příběhy geniálních lidí, jako je například Newton, jsou většinou přehnané a uměle zveličované důsledkem času. Například způsob, kterým Isaac Newton objevil gravitaci (ležící pod stromem na něj spadlo jablko), nebo to, jak Darwinovi pomohl při sestavení jeho teorie evoluce zkoumání chování ptačích druhů na Galapágách, jsou absolutně mylné.

„Tyto „legendy“ na poli věděckých objevů jsou nejen zavádějící – ony narušují celý pohled na to, jak k onu objevu došlo. Nemůžeme pochybovat o tom, že Newton a Darwin byli brilantní vědci, to je totiž odlišovalo od spousty jejich současníků, ale příběhy jak se jim to povedlo jsou prostě zveličené.“

Klíč k jejich úspěchu je jejich absolutní oddanost práci. Strávit dvacet let sběrem dat a jejich zkoumáním, testováním, modelováním situací, čtením a vysvětlováním, tak jako to udělal Darwin, to je naprostá oddanost. Oni prostě přesáhli běžné lidské schopnosti svou oddaností a precizností.

V pokeru máme taktéž mýty a neuvěřitelné příběhy. Věříme tomu, že někteří lidé mají nadání, či určitý dar pro hru, již při jejich prvním konatktu s kartami. Stačí jen pár hodin hry a BOOM! Jsou to profitabilní hráči.

Pokud někdo tomuto věří, pak asi nemá smysl mu vysvětlovat, že Phil Ivey se nedostal tam, kde je teď jenom díky tomu, že mu kmotřička nadělila do vínku talent pro poker. Liyrar citoval na podporu svých tvrzení výrok Sira Francise Galtona, který tvrdil, že dokonalost zcela závisí na individuálních lidských schopnostech v kombinaci s jejich pílí a schopností udělat potřebné množství práce.

A teď se dostáváme k podstatě článku.

S klidem mohu prohlásit, že poker je pro mne více koníček než profese. Několik hodin týdně hraji v kasínu a na internetu, pouze však pro radost, nic víc. Nemůžu říct, že bych hru nestudoval, či nesledoval videa, ale vím, že jsem pouze amatér a s tím dokážu žít. Ale mám pár velmi dobrých přátel, kteří berou poker vážně a jednají jako profesionálové. Abych řekl pravdu, tak je až překvapující, kolik hodin denně na sobě pracují, aby se zdokonalili. Analyzují každou odehrátou session, každou handu, vše do detailů s jediným cílem – zdokonalit se. Oni nejenom že čtou knihy a články, ale také nahrají neuvěřitelné množství hand, ze kterých si dělají haldy poznámek, rekapitulují si session, přemítají svá rozhodnutí, každý turnaj, který mají za sebou, vše promýšlejí dokola a dokola. Zkoušejí různé taktiky a následně zkoumají jejich vliv tak, aby zjistili, zdali nezískali alespoň malou výhodu v dané session. Tráví neskutečné množství času s přáteli stejného ražení a vše diskutují.Ti nejlepší z nejlepších naprosto přesně vědí, že testování nikdy nelže a výsledký svých zkoušek jsou naprosto důvěryhodné.

Liyrar se ve svém výzkumu zaměřil na tyto otázky a udělal menší výzkum tím, že zpovídal ty nejlepší pokerové hráče. A dospěl k tomuto závěru: „Je to jasné – tito hráči nejsou úspěšní z toho důvodu, že by měli pro poker nějaký zvláštní talent, ale protože našli něco, co milují tak strašně moc, že to neberou ani jako práci. Cítí neustálou potřebu trávit tisíce a tisíce hodin soustředěním na hru a zkoumáním všeho kolem jejich profese.“

Prosperující mladí hráči – to jsou ti, kteří se drží na vrcholu moderního pokeru – se dostali na vrchol tím vnitřním impulzem, který pohání lidi už od počátku civilizace. Samozřejmě, že u některých to jsou vrozné vlastnosti, které jim pomáhají. Jejich chytrost ční ve vyhýbání se zbytečnému riziku a jejich vrozená emoční stabilita je také ku prospěchu. Nicméně to není podstatou jejich úspěchu – tyto vlastnosti jim pomohou při večerním pokeru s přáteli, anebo při jednorázové návštěvě kasína na těch nejnižších sázkách. Samy o sobě však tyto kvality nic neznamenají. Liyrar dodává: „To co jim pomáhá je touha lidí být nejlepšími, touha hledat dokonalost, pracovat na sobě, pracovat s problémy a umět si je užít. Je to něco co se nedá vyjádřit penězi – oni jsou tomu co dělají neskutečně oddáni, mají odvahu vše zkoumat do hloubky a prohlubovat své znalosti.“

Liyrar také dodává, že úspěch a IQ spolu přímo nesouvisí. To mi připomělo jednoho z nejchytřejších lidí, které znám. Je to můj přítel, který se profesionálně zabývá sázením na dostihy. Ne mnoho lidí si dokáže tímto způsobem vydělávat na živobytí a rozhodně ne po několik let. Jsme přáteli už skoro 25 let a před nedávnem se mi přiznal, že si nechal změřit své IQ a že jeho výsledky byly hluboko pod průměrem. Z čehož je vidět, že tyto věci opravdu nejsou propojeny.

S Liyrarem sdílím názor, že prosperující pokeroví hráči by dosáhli stejného úspěchu ve všech ostatních oblastech života – umělci, spisovatelé, lékaři, klidně i podnikatelé. Protože oni už recept na úspěch objevili a v každém případě by byl stejný.

VÍCE PŘÍBĚHŮ